Nákupní košík
Reverzní osmóza, co to je a jak vlastně funguje
Pokud máte zájem o zakoupení přístroje pracujícího na tomto principu, klikněte, prosím, zde.
Osmóza v principu funguje v přírodě na buněčných polopropustných membránách tak, že pokud je na jedné straně buněčné membrány roztok iontů koncentrovanější něž na druhé straně, dochází na membráně vlivem osmotického tlaku k vyrovnávání koncentrací průchodem čisté H2O skrz membránu. Opačná situace ale nastane, když na jedné straně membrány podstatně zvýšíme tlak, jako to děláme u přístrojů pracujících na principu Reverzní osmózy. Zvýšením tlaku na jedné straně membrány začneme překonávat přirozený osmotický tlak a nastane opačný proces, tedy REVERZNÍ OSMÓZA, koncentrace látek oddělěných polopropustnou membránou se pak nebudou vyrovnávat, ale naopak se budou vzdalovat, tj. na jednu stranu membrány se bude protlačovat H2O a na druhé straně se naopak zahušťovat roztok ostatních látek. Výsledkem je permeát, demi voda zbavená téměř všech příměsí. Naopak koncentrát, tedy onen zahuštěný roztok, je vypouštěn do odpadu.
Jednoduché je to tam, kde máme k dispozici dostatečný tlak vody z vodovodního řadu. Pokud by v potrubí byl malý tlak (např. u některých domácích vodárniček) je možno tlak zvýšit předřazením pomocného čerpadla, které tlak zvýší na potřebnou úroveň. Při malém vodovodním tlaku vykazuje reverzní osmóza jen malou výtěžnost, tj zbytečně velký podíl vody odteče do odpadu. Zvýšením tlaku se poměr zlepšuje. Hraniční tlak pro nutnost použití pomocného čerpadla je kolem 3 BAR. Při vyšším tlaku také dosáhneme vyšší účinnosti čištění. Před vlastní membránu se pak předřazují předfiltry, které brání předčasnému ucpání membrány nebo jejímu poškození například chlorem. Předřazuje se tedy jemný mechanický filtr, pak filtr s aktivním uhlím zachycujícím chlor a další látky a za něj většinou ještě další jemnější mechanický filtr. Na závěr se pak za membránu zařazuje další filtr s aktivním uhlím zlepšujícím výslednou chuť vody. Může se také použít i UV lampa, která zajistí antibakteriální ochranu, a to zejména proti vstupu infekce zpětným směrem. UV lampa zajišťuje antibakteriální jistotu na výstupu ze sestavy i v případě poškození membrány a průchodu bakterií skrz ní. Pro technické účely, kde je potřeba zajistit velmi dokonalé odstranění všechn iontů a vodich látek se zařazují za sestavu postfiltry, deionizátozy a podobně.
Systémy RO pro vodu určenou k pití někdy naopak obsahují také tzv. mineralizátor, který vodě navrací v minimálním množství základní minerální látky. Obsah minerálních látek je důležitý zejména v letních měsících, kdy dochází k silnému pocení a kdy lidský organismus ztrácí velké množství iontů. Každý profesionální cestovatel zná nutnost pití iontových nápojů například na poušti či v pralese, protože pocením dochází k narušení iontové rovnováhy v těle. Proto je dobré, zejména ve vedrech nebo při horečnatém onemocnění, kdy lidé více pijí a málo jedí, doplňovat ionty ještě alespoň malým množstvím iontového nápoje či minerální vody. Existují i systémy reverzní osmózy bez remineralizace, ty lze doporučit zejména u dispenserů, kde je předpoklad konzumace menšího množství vody zejména v podobě kávy a čaje, nebo k pokrytí menšího množství vody v kelímku, kde krátkodobě pití vody bez remineralizace nepředstavuje žádné riziko, naopak voda působí velmi osvěžujícím způsobem. Jinak pro větší objemy, pro pokrytí podstatné části pitného režimu je vhodné alespoň zcela minimální a základní remineralizaci používat, ve vedrech pak doplnit potřebu iontů přiměřeným množstvím minerální vody nebo iontového nápoje.
V laických i vědeckých kruzích se na toto téma vedou rozsáhé diskuse, existují směry propagující naopak pití osmózou upravené demineralizované vody jako jedinou skutečně zdravou možnost, existují rozsáhlé studie podporující oba názory. Nejsme zde schopni tento problém vyřešit a ani to není naší ambicí. Každopádně je dobré konzultovat dlouhodobé pití velkého množství zcela demineralizované vody (bez mineralizátoru) s lékařem, zejména u osob s kardiovaskulárními nemocemi a u dětí a těhotných žen.
Je dobré zde zmínit jednu velkou výhodu systémů RO, a to, že je možné pomocí malého množství dodaných látek pomocí mineralizátoru ovlivnit PH vody. Existují způsoby odkyselení organismu na principu dodání minerálních látek, které PH organismu ovlivní, také je známý princip tzv. živé a mrtvé vody, kdy pomocí elektrolýzy přes polopropustnou membránu dojde k rozdělení vody na kyselou a zásaditou a právě zásaditá voda se doporučuje k pití ze zdravotních důvodů.
Úprava vody pomocí RO ale v současné době nabízí velmi elegantní a vynikající způsob alkalizace vody tím, že se do téměř dokonale vyčištěné vody osmózou zpět nevrátí celý komplex minerálních a stopových látek, ale jen ta část, která ve výsledku přináší zásaditou reakci vody. Tohoto efetku lze docílit jednoduše pomocí zařazení alkalizačního mineralizátoru místo standardního. Pití alkalizované vody je výhodné z moha zdravotních hledisek.
Důležitá informace o reverzní osmóze je i to, že vzhledem k velkému vnitřnímu povrchu není příliš vhodná k přerušovanému provozu, tedy například na chalupu, kde se v některých obdobích roku voda neodebírá třeba měsíc, více jí vyhovuje pravidelný provoz, nedochází pak k pomnožení bakterií v systému, bakterie sice membránou neprocházejí, ale mohou ji ucpávat a podstatně pak snižovat jení životnost.
Správnou funkci membrány RO je možno ověřit tzv konduktometrem (měří vodivost vody) nebo TDS metrem (obdobné zařízení jako konduktometr, které ale vodivost vody přepočítává na množství rozpuštěných látek). Samotná vodivost vody je ale jen jedním z mnoha faktorů vody, pomocí konduktometru, TDS mertu se dá s jistotou určit jen to, že membrána RO funguje správně. Samotná vodivost ale nehovoří o skutečné celkové kvalitě pitné vody. Ano provedením elektrolýzy se nedá určit skutečná kvalita vody, ponořením elektrod do sklenky vody dojde k vysrážení rozpuštěných látek a k obarvení rozpuštěnými kovy ze samotné elektrody, nejde tedy o test kvality vody, ale o zjištění, že voda neupravená osmózou JE VODIVÁ zatímco voda upravená osmózou je NEVODIVÁ, protože neobsahuje VODIVÉ látky jako ionty a podobně. Nelze tedy tímto testem prokázat kvalitu nebo nekvalitu vody.
Kvalitu vody je možno u vodárensky upravované vody vždy zjistit buď na stránkách dodavatele vody, například u Veolia, ale i u dalších dodavatelů, nebo případně přímým dotazem na dodavatele a to vždy ZDARMA. U studniční vody je dobré nechat udělat rozbor vody u akreditované laboratoře, rádi Vám poradíme s rozsahem rozboru, obecně se dá říci, že většinou stačí tzv. krácený chemický a mikrobiologický rozbor, u vody pocházející z břidlicového podloží velmi doporučujeme přidat test alespoň na Arsen. Z hlediska dlouhodobé jistoty zdravotní nezávadnosti vody je dobré přidat do rozboru nejčastěji se objevunící těžké kovy vždy. (Arsen, Olovo, Kadmium, Rtuť). Těžké kovy mají schopnost se v organismu kumulovat, proto je jejich přidání do kráceného rozboru důležité.
Voda upravená reverzní osmózou je vždy chutná a osvěžující, bez pachutí a zápachu, osmóza je vděčným a poměrně univerzálním způsobem úpravy vody. Není ale všemocná, v některých případech je vodu nutné pro reverzní osmózu připravit, zejména snížením obsahu železa a manganu, které membránu reverzní osmózy poškozují. Doporučujeme kontrolovat funkci RO pravidelně pomocí konduktometru, náhlá změna vodivosti vody v průběhu používání RO prozradí poškození membrány, skrz kterou pak mohou procházet i škodlivé látky.
Pokud máte zájem o zakoupení přístroje pracujícího na tomto principu, klikněte, prosím, zde.