AKCE pro čevenec a srpen

AKCE STERILIGHT:

Řešíte potřebu dezinfekce Vaší studniční vody? Při nákupu UV lampy Sterilight VIQUA typu S8Q vhodné pro větší rodinné domy přidáme náhradní UV výbojku zdarma. Platí do vyprodání zásob.

.

Jsme také na facebooku:

filtry pitné vody na facebooku, vodní filtry

Můžete se stát našimi fanoušky a něco o nás napsat, je dobré, aby i ostatní věděli, jak jste s námi byli spokojeni.

 

.

Přepis celého článku z časopisu D-TEST 11/98 - test vodních filtrů- VODA Z TŘETÍCH KOHOUTKŮ

vodní filtry v DtestuUpozorňujeme, že článek je z roku 1998 a některé údaje nemusí odpovídat současnému stavu, (ceny filtrů, názvy norem, dostupnost v obchodech). Podrobnosti z testu filtrů se mohou oproti dnešnímu stavu lišit. Obecné informace o důvodech a možnostech úpravy vody pomocí domácích vodních filtrů v tomto článku jsou ale stále přínosné a hlavně nezávislé. Znění článku jsme převedli do textové podoby a to pro lepší vyhledávatelnost pojmů. Pod textem jsou uvedeny skeny z časopisu. Článek uvádíme s výslovným souhlasem redakce D-testu.

 

Článek (ani jeho části) nekopírujte za účelem zveřejňování, je chráněn autorskými právy, a to jak jeho textová, tak obrazová podoba.

 

 

Přejít přímo na tabulku výsledků testu můžete zde a na shrnutí testu zde.

 

 

     Je to tak trochu paradox - pořizujeme si čis­tičky vzduchu, abychom společně se svými dětmi dýchali alespoň doma čistý vzduch, neb je nám známo, že ovzduší naše vezdejší není příliš ideální, zatímco nad vodou, která teče z ko­houtků, se příliš nezamýšlíme, jako by ani nestá­la za řeč. Sice víme, či lépe řečeno mnozí z nás vědí o existenci vodních filtrů, ale nač je pořizo­vat, když se o pitnou vodu starají vodárny, za­tímco vzduch je více méně ponecháván svému „civilizačnímu" osudu. A navíc ještě v našich končinách kolují zaručené zvěsti, že prý vodní filtry vodu zhoršují a že prý je zázrak, když ales­poň vodu nezhorší.
      Zasluhuje si pitná voda naši stálou pozornost (nejenom v okamžicích, kdy kohoutek tajemně zabublá a nevydá ani kapku)? Jak je to dooprav­dy s vodními filtry (dokáží, či nedokáží zlepšit kvalitu pitné vody)? Než se pustíme do hledání odpovědí, musíme se alespoň nakrátko zastavit u živočišného druhu homo sapiens, tedy u člově­ka. který se vyvíjel jako organická součást příro­dy a který je s ní bytostně spjat...
      V lidském těle, v jeho tkáních, membránách, mozku, srdci, potu i v slzách se všude odráží „re­cept na život", který využívá všech složek pří­tomných v zemském povrchu. Nachází se v něm 23 % uhlíku, 2,6 % dusíku, 1,4 % vápníku, stopová množství více než třiceti ji­ných prvků a především kyslík a vo­dík, které spolu vytvářejí moleku­lární kombinaci zvanou voda.
      Nejenom pro zajímavost: vo­da představuje čtyři pětiny hmotnosti kojence, přibližně dvě třetiny dospělého člověka a zhruba polovinu hmotnosti starého člověka. Dospělý člo­věk má v sobě přibližně stejné procento vody, jaké se nachází na zemském povrchu.
      Voda hraje v lidském těle veledůležitou roli (nejenom proto, že mu mimo jiné přináší nezbytné minerální soli): roz­pouští živiny i jejich štěpné produkty, přenáší je na místa určení, umožňuje jejich vstře­bávání i vylučování nepotřeb­ných látek z těla ven. Zajišťuje zachování tělesné teploty v rozmezí, které je pro životní děje nejvýhodnější.
      Lidské tělo je s vodou spja­té, neboť je jeho základní životní potřebou. A je přizpů­sobeno na příjem vody přírod­ního složení, tedy vody s nena­rušenou biologickou hodno­tou. Jenže... Voda už není tím, čím bývala. Už nepochází ze zdravého životního prostředí, neboť právě na něm se sám člověk negativně po­depsal (a podepisuje), a zhoršené životní prostře­dí se naopak podepisuje na lidském organismu. A přichází další jenže... Lidské tělo, které je mat­kou přírodou naprogramováno téměř 35 000 let (tak krátká je existence druhu homo sapiens), se není schopno adaptovat na značnou část odpadů, kterou civilizace během zhruba posledních pade­sáti let vyprodukovala a dále produkuje. Pitná voda (vzduch, půda) tak může obsahovat mnoho látek, které jsou přírodě cizí. A když jsou cizí pří­rodě, jsou cizí i lidskému organismu.
      Je čas, abychom hledali odpověď na první otázku: Zasluhuje si pitná voda, která teče z kohoutků, naši pozornost? A trochu provoka­tivně: je pitná voda k pití?


      Nelze začít jinak než definici pitné vody, kte­rá je obsažena v současné české technické normě (1991): Voda zdravotně nezávadná, která ani při trvalém požívání nevyvolá onemoc­nění nebo poruchy zdraví přítomností mikro­organismů nebo látek ovlivňujících akutním, chronickým nebo pozdním působením zdraví spotřebitele a jeho potomstva a její smyslově po­stižitelné vlastnosti nebráni jejímu požívání.

 

     Norma (ČSN 75 7111) [v současné době se zabývá problematikou hygienických požadavků na pitnou vodu vyhláška č. 252/2004 Sb. pozn. filtrypitnevody.cz] obsahuje 84 ukazatelů, které limitují přítomnost mikroorganismů a cizorodých látek s toxickými, rakovinotvomými, mu­tagenními (= vyvolávajícími změnu) a teratogenními (= vliv na vývoj plodu) účinky. Ukazatele, vztahující se k jakosti pitné vody, mají pět růz­ných stupňů závažnosti: od doporučených hod­not až po „nejvyšší mezní hodnoty" či „mezní hodnoty přijatelného rizika". (Česká norma vy­chází z doporučení Světové zdravotnické organi­zace z toku 1984, které hodnotilo 59 prioritních škodlivých látek a pro 44 z nich stanovilo dopo­ručený limit.)
      K toxickým látkám, které voda obsahuje či může obsahovat, byť limitovaným, se však váže jedna nepříjemnost: některé (např. arzen, kad­mium. olovo) se v těle kumulují a u dalších (např. cizorodé organické látky) se jen těžko dá zjistit je­jich prahová (tj. neškodná) koncentrace, neboť... U řady cizorodých látek s dlouhodobým účinkem (např. polycyklické aromatické uhlovodíky, radionuklidy, polychlorované bifenily, některé chlo­rované pesticidy, chlorovaná rozpouštědla atd.) neexistuje bezpečná prahová koncentrace a biolo­gicky účinné (tedy negativně působící) může být každé množství Škodliviny, které se dostane do or­ganismu. Navíc účinky cizorodých látek na lidské zdraví se mohou sčítat, násobit i navzájem se me­zi sebou rušit. Ostatně - stačilo pouhých devět let, aby Světová zdravotnická organizace vydala nové doporučení, ve kterém hodnotila již 128 priorit­ních zdraví škodlivých látek (zdvojnásobila roz­sah toxických látek, především pesticidů a vedlej­ších produktů chlorové dezinfekce) a stanovila do­poručený limit pro 95 látek...
      Ačkoliv existují doporučení míst povolaných, ačkoliv existuji normy s požadavky na nepřítom­nost nebo přísně omezenou přítomnost určitých nežádoucích látek v pitné vodě, pře­sto to vše dohromady je vždy o krok za skutečným stavem vo­dy. Řečené platí obecně, nejde tedy v žádném případě o speci­fikum České republiky. Podívejme se trochu blíže na některé nejdiskutovanější druhy zne­čištění pitné vody.

  • Chlor a sloučeniny chloru

     Chlor se do pitné vody dávkuje před jejím vstupem do vodovodní sítě, aby ji dezinfiko­val a chránil před možným druhotným bak­teriálním znečištěním v průběhu jejího transportu ke spotřebitelům. Chlor má jednu důležitou vlastnost - vydrží ve vo­dě relativně dlouho a umí dostatečně za­jistit její bakteriální nezávadnost. A nut­ná poznámka: chlorace pitné vody z ve­řejných vodovodů se používá téměř na celém světě.
  Chlor přidaný v obvyklých dávkách do kvalitní pitné vody nepáchne. Chloro­vý zápach či chlorová pachuť, se kterou se můžeme setkat, není způsoben chlorem, nýbrž jeho sloučeninami se zbytkovými organickými látkami, kterým se podařilo projít vodárenskou úpravou. Chlor však reaguje i s vodními organismy, např. s rozsivkami či zelenými řasami (rybí pach vody) s jinými řasami či vyššími bakteriemi (pach vody travnatý, zatuchlý), s fenoly (nemocniční pach vody). V popředí zájmu stojí trihalometany (chloroform, bromdichlormetan, bromoform a podobné sloučeniny), které jsou podezřívány z karcinogenních a mutagenních účinků. Česká norma považuje chloroform za prokázanou mutagenní a karcinogenní látku a omezuje jeho přítomnost v pitné vodě nejvyšší možnou hodnotou (30 mikrogramů/litr).

     Pach, tedy smyslově postižitelná vlastnost vody, nesmí bránit jejímu používání, jak už víme z definice pitné vody. Norma obsahuje několik stupňů pachu a za mezní, tj. ještě akceptovatelný, stanovila stupeň 2: pach slabý, který spotřebitel zjistí pouze tehdy, je-li na něj upozorněn odborníkem. Je-li z pitné vody cítit pach znatelný (stupeň 3), či dokonce pach zřetelný (stupeň 4), nevyhovuje již taková voda normě a lze ji samozřejmě označit za nekvalitní.
      Musí se chlor ve vodárenství používat, či nemusí?, mohl by někdo namítnout. Zkusíme odpovědět otázkou: Existují dvě zla, jedno menší, druhé větší - po kterém se sáhne? Samozřejmě po zlu menším. A tím je chlor.

 

Větší zlo představuje...

  • Mikrobiologické znečištění

     Zamezit vzniku nemocí přenosných vodou (např. tyfus, cholera, úplavice, dětská obrna, infekční žloutenka) je nejdůležitějším požadavkem na kvalitu pitné (avšak i užitkové) vody. Při rozborech vody se však nehledají bakterie, které způsobují výše uvedená onemocnění, nýbrž se sledují bakterie, žijící ve střevním traktu člověka a teplokrevných zvířat. Jejich přítomnost ve vodě signalizuje fekální znečištění a lze z ní usuzovat na možnou přítomnost choroboplodných zárodků.

- Koliformní bakterie: vyskytují se ve feká-liích člověka a ostatních teplokrevných živočichů, avšak i ve vodě bohaté na živiny, v půdě a v rozkládajícím se rostlinném materiálu. Tato skupina bakterií má tendenci přežívat v pitné vodě a při poklesu obsahu chloru ji mohou následně kontaminovat.

- Enterokoky: patří do velké skupiny streptokoků a považují se za ukazatele čerstvého fekálního znečištění vody a zároveň za indikátor nežádoucích hygienických závad pitné vody. Vyskytnou-li se enterokoky v pitné vodě, signalizují tím její nedostatečnou dezinfekci chlorem. A naopak jejich nepřítomnost dává na vědomost pravděpodobnou nepřítomnost patogenních (= choroboplodných) bakterií.

- Mezofilní a psychrofilní bakterie: zastupují mikroorganismy, jejichž přirozeným biotopem jsou přírodní vody. Údaje o jejich výskytu v pitné vodě slouží k informaci o celkovém mikrobiálním oživení, které je vztahováno ke znečištění vody organickými látkami (slouží jako jejich potrava).

Když hovoříme o kvalitě pitné vody, nesmíme opomenout i mezi laickou veřejností nej-známější kontaminant...

  • Dusičnany

Ve vodách a půdách Země se od nepaměti vyskytovaly v nízkých koncentracích i dusičnany. A tak jako v přírodě existuje uzavřený koloběh vody a řada dalších koloběhů, kterými si příroda udržuje svou rovnováhu, existuje i koloběh dusíku. Přirozené podmínky výskytu dusičnanů ve vodách byly postupně narušovány růstem lidských sídlištních celků, avšak synonymem chemického znečištění pitné vody se staly až v souvislosti s vysokým (a mnohde až nadměrným) využíváním dusíkatých hnojiv v zemědělství. Dusičnany se z pitných vod odstraňují velice nesnadno a odbornici je považují za největší pohromu ve vodárenství od dob, kdy byl chlorem vyřešen problém přenosu infekčních onemocnění vodou.

     Jaké nebezpečí se k dusičnanům váže? Nositeli zdravotního rizika jsou dusitany, na které se dusičnany rozkládají v zažívacím traktu člověka. 

     A protože člověk s potravou, léky i třeba cigaretovým kouřem přijímá aminy, dodává tak dusitanům „druhou polovinu", která je nutná ke zrodu sloučeniny zvané nitrosaminy. Sloučeniny, která je prokázaným karcinogenem.
      Norma pro pitnou vodu doporučuje koncentraci dusičnanů do 15 miligramů/l vody, a za mezní, tedy nejvyšší hodnotu určuje 50 miligramů dusičnanů/l vody.
      Důležité připomenutí: dusitany mohou způsobit smrt kojenců do tři měsíců věku. Váží se na krevní barvivo (krev kojenců obsahuje fetální, tj. zárodkový hemoglobin), vzniká methemoglobin, který není schopen přenášet kyslík.
      Snažili jsme se přiblížit alespoň něco málo z toho, co ohrožuje kvalitu pitné vody z veřejných vodovodů. Zodpovědět otázku, zda je voda, která teče doma z kohoutků zdravá, byť by i ve všech ukazatelích vyhověla normě, si netroufneme. Jenom podotkneme, že na různých místech stejné vodovodní sítě se může nalézat různá kvalita vody. A že nejhorší je v místech s kolísavým vodovodním tlakem a na koncovkách vodovodních sítí.

 

     A protože voda je životní potřebou člověka, a protože s kvalitou pitné vody se potýká celý svět, nedala na sebe dlouho čekat zařízení pro dodatečnou úpravu vody přímo v místě její spotřeby. Srozumitelněji řečeno: vodní filtry pro domácnosti (a nejenom pro domácnosti). Budeme si o nich podrobně povídat, a tak hned na začátku odstraníme jedno možné nedorozumění - vodní filtry pitnou vodu nečistí (stejně jako vodárny), nýbrž ji upravují (stejně jako vodárny).
Pro dodatečnou úpravu vody mohou sloužit filtry, které se rekrutují ze tří konstrukčních kategorií

  • nádobové vodní filtry:

zařízení s horní a dolní nádobou o objemu 1, případně až 2 litry vody. Filtr je upevněn pod horní nádobou. Voda se nalévá do horní nádoby a protéká skrz filtr do nádoby dolní (z testovaných značek - Kenwood, Diona, Brita). Objem hmot filtrační vložky se pohybuje kolem 0,1 litru.

  • vodní filtry »třetího« kohoutku:

voda (studená, nikoliv teplá) se přivádí k filtru kohoutkem nebo jeho funkci plní přepínač filtr - dřez, který je umístěn na začátku nebo na konci vodovodní baterie nad kuchyňským dřezem. Zařízení je umístěno na desce (nebo pod deskou) kuchyňské linky v blízkosti dřezu (z testovaných značek - Rainfresh, Dionela FAM 1, Dionela FDN 2). Objem hmot ve filtru je různý, od 0,25 do 1,2 litru.

     Podskupinu zařízení třetího kohoutku představují bateriové (dřezové) filtry. Filtrační těleso malých rozměrů se připevňuje na konec výtokového ramínka vodovodní baterie nad dřezem a tvoří s přepínačem jeden celek (z testovaných značek - MTC 10, Instapure). Objem filtrační hmoty cca 0,1 litru.

  • vodní filtry na vstupu (do domu, objektu):

zpravidla se jedná o vícečlenné stavebnicově uspořádané soubory filtrů s objemy filtračních hmot v desítkách litrů, často s regenerací jednotlivých úpravárenských článků na místě a automatickým řízením provozu (netestovány).

     Vodní filtry bývají často označovány za „partnery" vodáren, neboť jsou - řečeno slovy výrobců - schopny napravit nedostatky, které vodovodní voda má, či může mít. Mnozí z nás, jak už jsme řekli, o filtrech vědí, ale moc jejich schopnostem nevěří. Jak že zněla naše druhá otázka? Jak je to doopravdy s vodními filtry (dokáží, či nedokáží zlepšit kvalitu pitné vody)?
      Vydali jsme se do obchodů na zvědy (přece jenom filtry nejsou „brambory", které se kupují každý týden) a při té příležitosti i nakupovali (od každé značky po dvou kusech). Čtěte, co jsme vyslechli...

     Při pokusu o nákup vodního filtru Rainfresh (filtr „třetího" kohoutku) v prodejně Bauhaus (Budějovická ul, Praha 4) jsme zjistili, že u výrobku není český návod k montáži- Informaci na krabici a volně ložený leták jsme považovali přece jenom za nedostačující. A dostalo se nám poučení, „že tohle přece zapojují instalatéři a ti vědí". Nezapojují a mnozí ani nevědí.
My jsme přece jenom trochu věděli, a tak jsme se tázali po napojení přepínačem. Měli pouze ten dražší, k umístění pod dřez, nikoliv vedle dřezu. Bauhaus jsme opustili a přesunuli se na Národní třídu...
      Tesco filtry Rainfresh také nabízí, avšak (v době naši návštěvy) je mělo tak nevábně uspořádané a ani nemělo dva stejné kusy, které jsme potřebovali, natož aby mělo v nabídce nutný přepínač. Na řadu přišlo náměstí Republiky...
      Kotva nám nabídla Rainfresh i s českým montážním návodem (nutný přepí
nač ani tady neměli), dále filtry MTC 10, Brita a Kenwood. Před nákupem posledně jmenovaného výrobku jsme byli trochu zrazováni: prý se vložka filtru musí často měnit a s jejich dodávkami jsou velké problémy, spíše častěji nejsou, než jsou. Další cesta vedla na Chodov...
      Baumax nabízel k filtru Rainfresh dražší přepínač (pod dřez), který byl řádně označen. I levnější na dřez vedli, ovšem mamě jsme na něm hledali název, ke kterému typu filtru se hodí, o výrobci či alespoň dovozci ani muk Od prodavače se nám dostalo ujištěni, že „to" přece musí být ke značce Rainfresh, neboť jiné filtry nevedou...


      Test vodních filtrů jsme zaměřili na vybrané parametry, kterými lze zachytit a vyjádřit

  • změny kvality pitné vody dodávané vodovodním řadem:

- odstraňováním, resp. snižováním obsahu volného chloru

- odstraňováním, resp. snižováním obsahu chloru v organické vazbě (trihalometany a adsor-bovatelný organicky vázaný chlor)

- odstraňováním, resp. snižováním dusičnanů (pouze u výrobků deklarujících tuto účinnost)

- snižováním celkového obsahu organického znečištění (zkoušky sledující chemickou spotřebu kyslíku manganistanem - oxidovatelnost, absorbance při dané vlnové délce)

- snížením nárazového znečištění specifickými látkami: olovo, tenzidy (saponáty), ropné látky

- zlepšením mikrobiologické charakteristiky vody v případě kontaminace vodovodního rozvodu

- zlepšením chuti vody

  • základní chemické ukazatele pitné vody, které nemají být průchodem filtry změněny:

- zachování základní chemické charakteristiky pitné vody: tvrdost vody daná obsahem vápníku a hořčíku, obsah solí a síranů, reakce pH, vodivost, alkalita (kyselinová neutralizační kapacita do pH 4,5)

- uchování mikrobiologické charakteristiky pitné vody

- neuvolňování stříbra nad 50 (mg/1 (používá se ve filtrech pro svůj bakteriostatický účinek)

     Filtry, resp. jejich filtrační vložky mají výrobci udávanou životnost (kapacitu), po jejíž dobu garantují účinnost svých výrobků. Test jsme proto zaměřili tak, abychom poznali práci filtrů nejenom na počátku, nýbrž i po době, kdy jimi proteklo už značné množství vody: cca 6 - 8 000 litrů u filtrů „třetího" kohoutku, též zvaných průtočných či tlakových, velkého objemu (cca 30 % jejich kapacity), cca 500 - 750 litrů u filtrů „třetího" kohoutku malého objemu či určených na odstraňování dusičnanů (cca 90 % jejich kapacity) a cca 40 litrů u filtrů nádobových (cca 30 - 35 % jejich kapacity). Zátěžovou jednorázovou zkoušku s modelově znečištěnou vodou s extrémně vysokými, avšak v praxi při havarijním znečištění možnými) koncentracemi ropných látek, tenzidů (saponátů) a olova (lokality s olověnými rozvody) jsme zařadili až na konec sledovaného období. A ještě poslední poznámka: při zkouškách jsme se důsledně řídili pokyny výrobců, které se týkají úvodních proplachů filtrů, a po dobu analýz jsme důsledně dodržovali i doporučené maximální průtoky vody.
      Jak si filtry v testu počínaly, je obsaženo (včetně naměřených hodnot) v tabulce a shrnuto v samostatném stručném komentáři:

 

 

Tabulka výsledků testů vodních filtrů (zobrazí se po kliknutí na tento text)

 

 

Stručné shrnutí - komentář -  testu (zobrazí se po kliknutí na tento text)

 

 


 

     Tato kapitolka nebyla vůbec plánována. Člověk míní a... v našem případě repasované vodoměry, zakoupené u vodárenské společnosti, mění. Nečekaně jsme se totiž setkali s bakterií Pseudomonas aeruginosa.

    Bakterie druhu Pseudomonas aeruginosa je, na rozdíl od svých příbuzných rodu Pseudomonas, tak trochu prevít, neboť její nálezy nelze odbýt mávnutím ruky. Bývá příležitostně patogenní (choroboplodná) zejména pro kojence, malé děti a starší osoby. Vyvolává infekce cest močových, infekce střevní a záněty středního ucha, kůže a sliznic. Česká norma, která se zabývá pimou vodou, tento druh bakterie výslovně neuvádí a při běžném mikrobiologickém hodnocení vodovodní vody se její kolonie nehledají. Důvod: Infekce po požití pitné vody není příliš pravděpodobná. Nicméně, podívejme se do odborné literatury:

     „Tento organismus, vzhledem ke schopnosti utilizovat (= zužitkovat) i těžko rozložitelné organické látky, se může vyskytovat v pitné vodě (za nepřítomnosti koliformnich bakterií) v případech, kdy ve vodovodních řadech bylo použito nevhodných konstrukčních prvků... Pseudomonas aeruginosa je považována za indikátor přítomnosti pro vodu nevyhovujících organických substrátů. ... Často také kolonizuje biologické nárosty na vnitřních stěnách vodovodního potrubí, kde jeho biomasa se po odumření může stát substrátem pro nutričně náročnější mikroorganismy." (Jiří Häusler: Mikrobiologické kultivační metody kontroly jakosti vod)

Pseudomonas aeruginosa se však přísně hlídá (je normována a stanovuje se) ve vodě plaveckých bazénů (převažují možnosti přenosu choroboplodných zárodků spíše kontaktem) a v kojenecké vodě.

     Když se nám Pseudomonas aeruginosa objevila v hojném počtu ve vzorcích vody, která procházela filtry, začalo pátrání po jejím zdroji. Pitná voda, vstupující do rozdělovacího vodovodního rozvodu, byla v pořádku. Avšak voda, kterou jsme odebrali za vodoměry, tedy před vstupem do filtrů, již byla kontaminovaná. Zdrojem bakteriálního znečištění byly všechny repasované vodoměry. U vodárenské společnosti jsme jich koupili deset, což je již poměrně slušný počet, ze kterého můžeme usuzovat, že i ostatní repasované vodoměry mohou mít podobné vlastnosti. Setkali jsme se tak s celkem známou, avšak přesto opomíjenou skutečností, že v domovním vodovodu se může jakost vody výrazně zhoršit.

 

     Jakmile jsme zjistili zdroj kontaminace, dezinfikovali jsme celý rozvod vody, včetně vodoměrů a filtrů roztokem chlornanu s koncentrací chloru kolem 50 mg/l (ve vodárenské úpravě se používá koncentrace do 0.3 mg/l) a dezinfekční roztok jsme nechali působit 6 hodin. Následovaly velké proplachy filtrů a odebírání vzorků pitné vody za filtry. Pseudomonas aeruginosa se však stále nacházela ve vodě získané z filtrů Rainfresh, zatímco ve vzorcích vody z ostatních testovaných výrobků již nebyla. Po třech dnech, opět s propláchnutím vodoměru, se bakteriologický obraz u výrobků Rainfresh značně zhoršil (z desítek kolonií Pseudomonas aeruginosa na stovky) a ke zřetelnějšímu nárůstu došlo i u filtrů Dionela FDN 2. Pravděpodobná příčina... K Pseudomonas aemginosa se váže jedna její vlastnost - kolonizuje povrchy (tedy i povrchy filtrů). Některé výrobky, které více uvolňují stříbro, si s ní poradí, naopak ty, které stříbro prakticky neuvolňují, mají větší potíže s bakterielní kolonizací. Záhadou se stal filtr Instapure, který uvolňuje málo stříbra, a přesto dosáhl slušných výsledků (poměrně malý počet kolonií). A ještě jeden nutný dodatek: velké zátěži v této neplánované části testu byly vystaveny filtry „třetího" kohoutku, zatímto zátěž nádobových filtrů byla velice nízká.

 

     AVŠAK! Odpovědní výrobci vodních filtrů (např. Dionela FAM 1 a FDN 2, Rainfresh, Diona) důrazně v návodech upozorňují, že výrobky -ačkoliv jsou bakteriostaticky ošetřeny velmi nízkými koncentracemi stříbra, jsou určeny pro pitnou vodu bakteriálně nezávadnou, tzn. že nejsou určeny pro prvotní dezinfekci vody. Používá-li se voda získaná filtry pro kojence starších 6 měsíců (deklarováno výrobcem, v našem testu pouze Dionela FDN 2), obecně platí, že se před podáváním, resp. před použitím k vaření, musí převařit! (Vyskytla-li by se pitná voda bakteriálně závadná z vodovodního řadu, je nutno pátrat po zdroji kontaminace a využít pro domácí doúpravu vody speciální dvoustupňová zařízení „třetího" kohoutku. Největší rizika bakteriální závadnosti se váží k studnični vodě, která si žádá jiné způsoby doúpravy, které nebyly předmětem testu.)

[K úpravě bakteriálně závadné vody, a rovněž jako "pojistka" u studniční vody i bez zjištěné bakteriální závadnosti, se v současné době používají filtry DIONELA s dezinfekční koncovkou, pozn. filtrypitnevody.cz]

     Měli bychom stručně odpovědět na otázku, která také iniciovala náš test: Některé prodávané vodní filtry skutečně dokáží výrazně zlepšit kvalitu pitné vody. která teče z kohoutků...

 

     Dobrá rada

     Z testovaných filtrů „třetího" kohoutku stojí nejenom za povšimnutí dva české výrobky: Dionela FAM 1 (2 180 Kč, kapacita filtrační vložky 38 000 litrů) a Dionela FDN 2 (2 740 Kč, [neaktuální údaj  o ceně z roku 1998, pozn. filtrypitnevody.cz] deklarovaná i pro vodu obsahující dusičnany, kapacita filtrační vložky 130 - 1 200 litrů - podle obsahu dusičnanů a síranů ve vstupní vodě). Velice dobře obstály v naprosté většině sledovaných parametrů a v zátěžové zkoušce dominovaly (lze je pro jejich účinnost, s jakou si poradí s olovem, plně doporučit do domácností ve starých zástavbách, kde ještě přežívají olověné rozvody).

     Nádobové filtry se - až na výrobek Diona (filtrační vložka 2, 615 Kč, kapacita cca 3 500 litrů) - trochu podepsaly na zhoršení minerálního složení pitné vody, a především na podstatném snížení pH. snižují obsah chloru (značka Diona dokonce výrazně) a dostatečně si poradí s obsahem trihalometanů. Zátěžovou zkoušku dobře absolvovala Diona, zatímco filtr Brita Standard (595 Kč. kapacita filtrační vložky cca 60 - 100 litrů dle stupňů tvrdosti vody) byl spíše průměrný.

     Budete-li se rozhodovat o koupi vodních filtrů, musíte si ze všeho nejdříve vybrat mezi jejich konstrukcemi: Nádobové filtry pojmou 1 až 2 litry vody, kdy doúprava jednoho litru zabere přibližně 5 -10 minut. Při větší potřebě vody (např. přímé pití vícero konzumenty, příprava většího množství nápojů, vaření) je třeba počítat s delším časem její přípravy, či si vodu připravit do zásoby v ledničce. Filtry „třetího" kohoutku mají mimořádně velký objem filtračních hmot (až na podskupinu „bateriové") a jsou schopny dodávat 1 - 3 litry vody za minutu. Stranou by nemělo zůstat ani poznání životnosti filtru (správně jejich filtračních vložek), ttest vodních filtrůj. jejich kapacita, a dostupnost a cena náhradních filtračních vložek.

 

• Pro TEST testoval

PEAL ekologická laboratoř Praha

 

 

Naskenovaný celý článek z časopisu D-test 11/1998 ve formátu JPG, se souhlasem Redakce D-testu. Není určeno ke kopírování a šíření (textová ani obrazová podoba článku)

 

Test vodních filtrů Test vodních filtrů Tabulka výsledků testu vodních filtrů Vodní filtry ve výsledcích testů Test vodních filtrů Test filtrů na vodu
 

 

Detailní výsledky dalších aktuálních testů  jsou dostupné předplatitelům časopisu TEST na www.dtest.cz. Nepředplatitelé mohou test získat do své e-mailové schránky při platbě prostřednictvím SMS.

Občanské sdružení spotřebitelů TEST je nezávislá nezisková spotřebitelská organizace financovaná výhradně z příjmů z předplatného a z veřejných zdrojů. Nezávislé a objektivní testy jsou finančně velmi náročné, proto nejsou jejich výsledky veřejně přístupné po dobu deseti let od zveřejnění testu. Objednávkou předplatného nebo jednotlivého testu podpoříte jediný nezávislý a objektivní zdroj informací o kvalitě výrobků pro slovenské a české spotřebitele.